Domovské právo či též domovská příslušnost byl právní institut „příslušnosti k obci“. Představoval právo na nerušený pobyt v obci a na chudinské zaopatření z její strany. Institut domovské obce vznikl v českých zemích v souvislosti se zavedením obecní samosprávy v roce 1849, zůstal v platnosti i za první republiky a zrušen byl až k 1. lednu 1949. Dokladem o něm byl tzv. "Domovský list". Domovské právo se nabývalo:

- děti narozením (po otci),
- manželka sňatkem (po manželovi),
- udělením obecním úřadem (např. po delším trvalém pobytu v místě),
- získáním úředního postu v obci (např. četník).